V současnosti chováme dvě hejna. Jedno „čistokrevné“ – žerzejský obr, druhé smíšení – vlašky koroptví a různé kříženky.

Toto plemeno jsme si vybrali pro jejich užitkovost. Kohouti dosahují v kuchyňské úpravě i přes 3 kg, slepičky přes 1,7 kila a zároveň mají celkem slušnou snášku vajec ve velikosti L. Snáší přibližně 1x za 2 dny (samozřejmě s pravidelnou odstávkou cca 2 měsíce). Ve slunci se nádherně leskne jejich tmavozelené peří, v dospělosti nejsou pro jestřába hlavním cílem útoku (i když i ony jsou občas obětí) a jsou nekonfliktní. Pro výkrmový odchov často spojujeme kohouty s husami do společného výběhu a funguje to dobře.

 Smíšené hejno, kde převažují vlašky koroptví, je určeno převážně k produkci vajec. Máme zde i žerzejky, které nemají správné vybarvení pro další chov. Hejnu vládne kohout vlašky koroptví, který je sice malý a lehký, ale své slepičky si zvládá hlídat dobře.

K bažantům jsem přišli tak, že si z nás náš kamarád udělal srandu a mezi vejce pižmovky, které jsem od něj koupili do líhně na naše první líhnutí, nám přidal i vejce bažantí. Byla jiná, to ano, ale jako začátečník se v tom člověk moc nevyzná. Když se nám vylíhlo o 10 dní dříve něco, co nemělo na nohou blány a mělo to velmi ostrý zobák a tenoučké nožky, pochopili jsme, že to kachna nebude. Internet napověděl, že máme bažanty. A když je vypipláte čerstvě nachytanými kobylkami, uchavci a pavouky, které jim servírujete pinzetou až k zobáčku, tak si je prostě už musíte nechat. Postavili jsme pro ně 100 m2 voliéru hned u vchodu do domu a od té doby tu žijí s námi. Už ne naši původní odchovanci – bažant není moc dlouhověký – ale další jejich potomci.

Máme dva barevné rázy – bažanta obecného (s typickým bílým obojkem) a verzi tenebros (tmavohnědá verze s modrými nebo zelenými odlesky). V jedné voliéře můžeme mít ale pouze jednoho bažantího kohouta, je-li jich víc, perou se. V našich podmínkách je nutné je chovat ve voliérách, protože bažanti se nedrží ve výběhu, okamžitě odlétají a predátoři jsou schopní je velmi rychle zabít. Zkoušeli jsme jejich volný odchov, ale bylo to zbytečné.

Bažantí slepice snášejí krásně zbarvená vejce (od tyrkysové přes světle zelenou, tmavě zelenou až po hnědou) a v naší voliéře jsou schopné i zasednou a vysedět bažantí kuřata, ne vždy však přežijí. Pro odchov tedy používáme líheň a líhneme většinou společně s perličkami. I v odchovně mohou být společně, velmi dobře se snáší, mají podobnou velikost a i podobné zbarvení. Bažantí slepice začínají snášet podle počasí v dubnu nebo květnu a snáší někdy až do července (pokud nezasednou). Vejce jsou poloviční než slepičí, ale zpracováváme je stejně. Jejich žloutek tolik nebarví, je světlejší, ale chuťově jsou ta vejce výborná.

Základní hejno našich hus tvoří jeden houser a dvě husy. Nejsou čistokrevné, jedna husa se podobá huse landeské, ale je schopná vysedět housata, což by landeska neměla. Buď to neví, nebo je jiný druh J.

Husy začínají snášet také již v zimě. Vejce pravidelně odebíráme, část líhneme sami a část necháváme pod husou. Housera neoddělujeme, ten jak sedící, tak vodící husu dobře hlídá. Ověřili jsme si, že je potřeba pro husu s housaty zmenšit výběh, protože jinak courají na velké vzdálenosti a už se nám stalo, že housata byla velmi vyčerpaná.

Potůček nebo jiný přírodní zdroj vody pro ně nemáme, ale mají dvě koupátka (řeznickou lodnu a umělohmotné jezírko), což jim na očistu a připouštění stačí.

Husa je velmi efektivní drůbež: hodně se pase a do kuchyňské zralosti cca 4,5 kila doroste za 4 měsíce. Navíc udržuje velmi precizně zastřižený trávník kamkoli se dostane. Na druhou stranu je to tvor velmi všetečný, vše ochutnává zobákem, ve kterém má velkou sílu. Je tedy schopná přeštípnout přívod elektřiny či ožižlat větvičky mladých stromků. Jakékoli výstupky nebo viditelné kabely zemědělských strojů či aut jsou také v nebezpečí.